Info z vyšetření a operace páteře ve FN v Brně
Při měsíčním pobytu ve FN na Kladně - hyperbarická komora - Páťův úraz a stav naštěstí zaujal pana MUDr. Z a h r a d n í č k a natolik, že mi nabídl a byl ochotný zavolat a "přimluvit se" u svého známého na ortopedické klinice ve Fakultní nemocnici v Brně, takže takto zprostředkovaně se Páťa dostal k jednomu z našich nejlepších chirurgů - ortopedů a snad teď nespletu tituly :-) : Doc. MUDr. Martin R e p k o , Ph. D. Doktor Zahradníček s doktorem Repkem domluvil kontrolní návštěvu v Brně, kde se chtěl pan doktor Repko na základě Páťova aktuálního stavu rozhodnout, jestli je nutné páteř již operovat, nebo by bylo možné srovnání nějakými speciálními rehabilitacemi. Původně domluvený termín jsme bohužel museli "posunout" - Páťa měl horečky -, takže další termín byl telefonicky domluven na 21.01. 2010 v 10:30 hod.
Protože Páťa v autě zatím nikdy takto dlouhou cestu neabsolvoval a nevěděla jsem, jak často budeme muset zastavovat, Páťu protáhnout a trochu si zacvičit, tak samozřejmě nepřicházelo v úvahu, abychom do Brna jeli až danný termín, tedy 21. na 10:30 hod. - museli bychom z Liberce vyjet pro jistotu asi tak ve dvě ráno. :-) Musela jsem si na netu najít ubytování, abychom mohli vyrazit již o den dříve a v Brně přespat. Samozřejmě musel jet "na výlet" i Kubíček, takže i přítel - přítel do 16. let v Brně bydlel, takže i když je to již několik desítek let :-), alespoň navigace po cestě a pak i v Brně byla vyřešena.
Na cestu jsme tedy vyrazili ve středu ve 12:30 hod. - Páťa dostal v poledne "spacák", tj. prášek na celkové zklidnění organismu, který dostává večer na spaní - a skoro do Hradce spal. Vybrali jsme trasu přes Hradec a Svitavy - možná by byla rychlejší cesta po dálnici na Prahu a Brno, ale : 1) s dětmi jezdím tak maximálně stovkou, což je i pro naši starší Berunku asi maximum :-), takže dálnice s ohledem na rychlost asi nemá prakticky význam, 2) skoro denně se na dálnici stávají hromadné bouračky, nebo bouračky, kdy je na několik hodin zastaven provoz a není vlastně, jak místo objet, takže zvláště teď v zimě by to s Páťou v autě byla katastrofa. No, po jedné zastávce na kávu a jednom protažení a zacvičení jsme na hotel dorazili před 19tou hodinou. Hotel a motel Bobrava vybral přítel podle ceny :-) a znalosti Brna - abychom nemuseli "cestovat" po Brně, našel přítel hotel blízko dálnice a části Brna, kde je FN. Na hotel jsem ještě z domu zavolala, vysvětlila Páťův stav a zamluvila apartmán 3 + přistýlka zatím na 1 noc s tím, že podle průběhu vyšetření bychom ev. zůstali ještě do pátku. Cena za apartmán s televizí, lednicí a minibarem byla cca 1.300,- Kč, což se mi zdálo velmi přijatelné. Bohužel nás ubytování tedy trochu zklamalo : společnost, která hotel a motel provozuje je mimo jiné i stavební firma a bohužel nenápaně "zapomněli" na netu napsat, že se jedná o rozestavěný areál bytových domů a pravděpodobně první postavený malometrážní dům zatím využívají jako hotel - do hlavní budovy, resp. recepce a restaurace se jde cca 70 m po silnici do prudkého kopce, která byla ale neudržovaná a kompletně zamrzlá. Apartmán byla cca 4x4m velká místnost s WC a sprchou, kam se vešly prakticky jen postele a přistýlka, televize a malá lednice - minibar se asi nějak ztratil. :-) Jsme normální lidé a za tu cenu to nebylo špatné - co bychom za pár korun také chtěli :-) -, ale průšvih byl s topením. Nemám tušení, jak dlouho se zde netopilo, ale snad každý si umí představit, jak je vše prochladnuté v nepoužívaném a nevytápěném paneláku. Na pokoji byla zhruba venkovní teplota, podlaha skoro s námrazou a na pokoji jedny el. kamínka. Naštěstí jsme doma zvyklý používat místo pantoflí poctivé teplé ponožky od babičky :-), takže se zde perfektně hodily - oblečení na pokoji viz. fota.
Páťu jsme tedy hned zabalili nabaleného do peřin a Kubíček si sebou vzal do svého baťůžku mimo jiné hračky i malý balonek, takže jsme srazili postele k sobě a na volném prostoru se mohl zahřívat aspoň fotbalem. :-) 
Přítel zůstal s Páťou na pokoji a já jsem šla s Kubíčkem na večeři do restaurace. Při pohledu na ceny mi začalo být jasné, proč je přijatelná cena za ubytování :-) : prakticky všechna jídla od 200,- Kč, na snídani vajíčka s chlebem a máslem za 65,- Kč, nebo vajíčka se šunkou a chlebem s máslem za 99,- Kč, no porce sice jak pro dřevorubce, ale ceny na úrovni Špindlu. :-) Vzala jsem "klukům" na pokoj jednu večeři, jenže na zamrzlé silnici dolů k hotelu jsme sebou samozřejmě "sekla", takže místo špízu měli jen brambory. :-) Ale ráno už jsme se budili do krásného teploučka - přes noc naplno zapnutá kamínka dokázala horní část pokoje vyhřát, jen nohy nám ještě trochu mrzly, ale spíše jsme se už těšili, že se pořádně ohřejeme v nemocnici, takže nám to už tak nevadilo.
http://www.youtube.com/watch?v=ypuqANw7U7U - "zahřívací" fotbálek v apartmá hotelu Bobrava :-)
Do nemocnice jsme dorazili skoro přesně na čas, ale protože bylo plné parkoviště, vrátný nás bez problémů a s úsměvem ! poslal na místo pro příjezd sanitek - mohla jsem Páťu "vysadit" prakticky v hale ortopedické kliniky. Pan doktor měl ordinační den a tedy velmi mnoho návštěv, takže jsme museli čekat - bohužel se ale nikde nesmělo fotit. Při příchodu do haly - čekárny si Páťa samozřejmě hned všiml starší paní, která šla před námi a důkladně nahlas ji místo pozdravu pochválil "... pěkný zadek a ty boky...:, a bylo "vymalováno. :-))) Lidičkové se začali smát, ale paní měla naštěstí smysl pro humor, tak mu poděkovala, že to už ji dlouho nikdo neřekl, a pak už jsem se snažila Páťu hlídat - samozřejmě nechal Páťu mluvit škodolibě přítel. :-) Měla jsem čas si všímat lidí i přístupu doktorů a sestřiček při kontaktu na chodbách a musím přiznat, že mne hodně příjemně překvapilo, že se nikdo z personálu nerozčiloval ani při zaklepání na ordinaci, nikdo nekřičel, nenadával, vše bez typické nemocniční nervozity, prostě moravská pohoda a klídek. Při vstupu do ordinace jsem do Páťuli "drkla", aby pozdravil, tak se nadechl a zakřičel "dobrý den, milé děti" :-))) a bylo po "doktorském" napětí. :-) Samozřejmě jsem z pana doktora a jeho titulů měla velký respekt, ale díky jeho přístupu k Páťovi a i díky tomu, že mi vše hned vysvětloval a "překládal" do jednoduché a pro mne pochopitelné řeči, tak ze mne tréma "spadla". Pan doktor nám velmi pochválil vozík a vysvětlil mi, že zakřivení páteře v tomto stádiu by bylo možné speciálními rehabilitacemi již "srovnat" jen mírně - Páťa by musel rehabilitovat po určitých intervalech několik let, musel by se nechat vyrobit hrudníkový skelet, a to i na vozík a do postele, ale přesto by "srovnání" nebylo stoprocentní a trvalé, byla by velká pravděpodobnost recidivy. Pak mi na Páťových zádech ukázal, kterou část páteře by bylo potřebné operativně "narovnat", zhruba mi vysvětlil, jak operace probíhá a jaká jsou rizika - v Páťově případě hlavně anesteziologická -, a pak nechal na mně, abych se rozhodla.
Samozřejmě jsem souhlasila s operací - než aby Páťula další roky a roky trpěl při bolestivých rehabilitacích, kdy je vlastně násilně postupně páteř "tlačena" a rovnána do původní polohy a nuceně se "svíral" v korzetu, to radši ať má bolesti během pár dnů najednou za sebou, ale díky šroubům už navždy s páteří "pokoj". Pan doktor si tedy telefonicky "zajistil" sál a na 10. května jsem již objednaní na operace - protože pan doktor bude muset zasazovat šrouby a destičky jednotlivě do 18. obratlů, tak se vše bude řídit Páťovým stavem při celkové anestezii a může se tedy stát, že pan doktor bude muset operovat vícekrát. Celá prohlídka trvala zhruba hodinu, ale naštěstí mi pan doktor měl neustále co vysvětlovat - sestřička snad půl hodiny musela psát administrativu, na každý "prd" nějaké papíry ! Hned mne samozřejmě napadlo, jestli to je ještě klasická sestřička, nebo díky "důležitosti" státních úředníků a jimi vymýšlených dalších a dalších určitě strašně nutných formulářů už spíše jen sekretářka a písařka. :-( 
"Kluci" na nás čekali na chodbě před ordinací a příteli se podařilo "tajně" vyfotit Kubíčka - do jiné ordinace zavolali starou paní se zlomenou nohou, která si ve vstupní hale půjčila vozík a jakmile šla do ordinace, Kubík ji vozík hned "zabral" 
a aspoň se bavil projížděním se po prázdné chodbě. :-)
Zhruba ve 14 hod. dostal Páťa znovu "spacák" a vyjeli jsme z nemocnice na cestu do Liberce. Morava je nádherná, a protože už jsme věděli, že Páťa cestu poměrně dobře snáší, tak mne přítel neustále upozorňoval na nějaké zajímavosti, historické domy, krajinu a pod. - krásně opravený zámek v Letovicích, Litomyšl, Svitavy a pod. Prostě jsme si na zpáteční cestě už v klidu a jistotě jen vlastně užívali výlet. A já se celou cestu těšila za Hradec, kde u silnice prodávali klobásy a koňák. :-)
