Aktuální zprávy
03. 07. 2011, po obědě Páťa jako většinou usnul jenže "probuzení" bylo zatím od úrazu asi to nejhorší :
ze spánku, bez jakýchkoliv průvodních jevů, bez jakéhokoliv náznaku, dostal Páťa silný epileptický záchvat, ale takto silný opravdu poprvé. Jak popisuji v sekci o jeho stavu na dalších stránkách, po úrazu se projevila, podle vyjádření neurologa, mimo další komplikace i poúrazová epilepsie a Páťa tedy dostává 2x denně léky. Zatím se epilepsie projevovala spíše ve "slabší" verzi - vždy jsem stihla podle příznaků včas upoutat pozornost a tlakem u kořene nosu, ev. použítím Diazepamu záchvat zvládnout, ale tentokrát se záchvat předem vůbec neprojevil. Zaslechla jsem jen Páťovo chroptění, stihla jsem "zařvat" na přítele, a pak už jsem čas přestala vnímat : okamžitě jsem chtěli Páťu otočit na bok - Páťa ale musí mít levou, tu pohyblivou, ruku prakticky neustále pomocí šály přivázanou k ohrazení postele, takže otočení na bok bylo hodně problematické, po chviličce se podařilo a hned jsem šla pro nůžky. Přítel se zatím snažil Páťovi trochu otevřít pusinu a vytáhnout zapadlý jazyk, zároveň se snažil tlakem na bok nějak zklidnit třes a hlídat kopající nohy, aby se nedostaly mezi ohrazení postele a Páťula si je nějak nepolámal. Honem jsem přestřihla šálu, aby zůstal ležet na boku, "rozbalila" Páťu a dala Diazepam - při záchvatu se musí aplikovat orálně. Asi jen epileptici si umí představit tlak zubů při záchvatu - překousnutí jazyku, nebo prokousnutí prstů snad není žádný problém. :-( Než jsem se vrátila s nůžkami, tak se příteli podařilo trochu pusinu rozevřít, ale jazyk se vytáhnout prostě nedal - Páťa nějak přítele pokousal, takže měl pusinu samou krev a jazyk se ani nedal nějak chytnout -, tak vzal přítel nůžky a umělou rukojetí nůžek pak pusinu aspoň trochu otvíral a hlídal, aby ji Páťa zase nezavíral. Jazyk sice zůstával zapadnutý, ale přece jen takto otevřenou pusinou Páťa začínal trochu "lapat po dechu" a pak i přerývavě dýchat. A pak už jen honem volat záchranku - doktor hned "nasadil" kapačku, ale hlavně nám vysvětlil náš "omyl", resp. asi už zastaralé informace o postupu při záchvatu z doby úrazu : epileptický záchvat mimo jiné znamená silné svalové křeče, takže správně se prý má postupovat tak, že se epileptik položí na bok, do stabilizované polohy a aplikuje se Diazepam. S pusinou a jazykem se prý nic dělat nemá - vzhledem ke křečím to prý žádný vliv na dýchání nemá a po odeznění křečí se pusa i jazyk sami uvolní, až pak je potřeba zkontrolovat, jestli není jazyk zapadlý a ev. jej vytáhnout.
Ale teď už je Páťula na JIPce a opět se mu vrací "humor" - bráška Kubíček měl doma starosti, jestli už je jazyk v pořádku a jestli Páťula zase normálně dýchá, tak mu Páťa z JIPky poslal vzkaz a zároveň "zhodnotil" ne zrovna příjemně nedělně naladěnou sestřičku :-) :
09. 06. 2009
Neskutečné a velmi milé. :-)
Páťula má 13.06. oficiální narozeniny - doma slavíme ale ty neoficiální, tedy den, kdy spadl z garáže a prakticky znovu se narodil, i když bohužel do "nevědomého" života :-( , tedy 12. 08. - a dnes přišla gratulace k jeho narozeninám od zaměstnanců Vesny, tj. lázeňský dům, kam jsem dosud 2x ročně jezdili na rehabilitace.
Při stovkách pacientů je takové připomenutí sice v souboru pacienta poměrně jednoduché, ale přesto milé. :-)
03. 06. 2009
Nejprve chci upozornit, že takovéto zveřejnění nemám od slečny povolené - pokud si ale mailem "postěžuje", samozřejmě bych složenku, ale nerada, smazala :-( -, ale jakmile jsem tuto složenku od pošty převzala, hned jsem věděla, že své pocity a první myšlenku budu chtít na stránky i přes tento "nedostatek" napsat. :-) Myslím si, že by lidé měli o citu, dobročinnosti, ale hlavně projevu odpovědnosti a slušnosti vědět a zvláště jestliže jsou to vlastnosti mladého člověka, studentky, která sáma určitě "na rozhazování" nemá.
Zkusím svůj první pocit - a asi i ten základní - vystihnout jednou větou :
jaká je asi slečna, která studuje, na netu si přečte povídání o neštěstí úplně neznámého "chlapáka", a protože ji není lhostejný takovýto osud malého kluka, vezme část svého "studijního" rozpočtu, JDE NA POŠTU a tomu "chlapákovi" pomůže ?!!!
A ještě bych ráda zmínila jeden dar, na který moc a často ráda vzpomínám : v prosinci 08, během shánění cca 100.000,- Kč ! na motomed - byla od neznámé paní Elišky připsáno na účet 50,- Kč !!! se vzkazem " Více nemám, tak jen pro přilepšení". Nechci být Pilcherovsky "přeslazená", ale tehdy jsem se rozbrečela a opravdu s úctou a obdivem vzpomínám na tento dar prakticky pořád.
A paralera :
člověk s příjmem desítek, nebo i stovek tisíc měsíčně si na netu přečte Páťův osud, dá si další skotskou a jde si vybrat ty správné hole na golf - ani ho nenapadne a není ochoten pohodlně zvednout telefon, aby 2x, 3x kliknul a Páťovi pomohl :-(
Samozřejmě, že paralera není platná vždy - i mezi bohatými "lidmi" jsou skuteční lidé -, ale přesně v tomto je můj obdiv a velký dík lidičkám, kteří jsou ochotní se o své "málo" rozdělit a nejsou "líní" v dnešní elektronické době kvůli i relativně malé pomoci něco udělat, dát najevo "srdce" a účast s životním neštěstím druhého a prostě pomoci.
Takovýmto lidem by se nemělo jen děkovat - takovýmto lidem bychom se měli poklonit !!!
