zlatý retriever Dasty v rodině

Zlatý retriever = Dasty, nar. 28.11.2010

Tak mě chřipka a déletrvající nemoc už i Páťuli donutila se zamyslet a výsledkem je, že jsem se rozhodla :

poslední dobou prakticky neustále "řvoucí" korely jsem zanesla zpět do zverimexu a začala uvažovat o pejskovi pro Páťu.

Tzn. pejskovi, který povahově splňuje podmínky canisterapie - přemýšleli jsme o leonbergerovi, "berňákovi" a samozřejmě retrieverovi - a má "papírové" rodiče, ale sám je bez PP. Nedalo mi to a chtěla jsem se na názor na pejska zeptat i "chlapáků" : Kubíček nadšení ! :-), takže jsem se ptala i Páťuli, co by říkal na pejska, jestli by si s nim hrál, byl na něj hodný, jestli by mu házel třeba aport - Páťova odpověď "... ano, granát." :-))) Tak se omlouvám, ale nevím, jak dlouho bude tato sekce platit. :-)))

Základním kritériem ale byla samozřejmě cena pejska - další náklady jsou u všech těchto velkých plemen už pak zhruba stejné -, takže "vyhrál" zlatý retriever. Shodou okolností se mi podařilo najít i vhodný prodej blízko Liberce, takže jsem v neděli odpoledne sdělila rodině, že jedu nakoupit, stavila se pro dědu a jeli jsme si štěňátko k Frýdlantu převzít.

D a s t y se narodil 28.11.2010 a k nám "se nastěhoval" 06.02.2011 ! ! ! : - )

Paní navíc ochotně souhlasila s měsíční splátkou, takže jsem zaplatila tisícovku a domů pak místo vajíček a chleba :-) přivezla z "nákupu" krásnou, chlupatou "kouličku" - překvapení a vítání s "chlapákama" snad nemusím popisovat. :-) Samozřejmě jsem čekala hlavně na reakci Páťuli, ale perfektní - jakoby si na cvičení s pejskama vzpomněl, Dastyho nekousal, netahal, neštípal :-), jen rozzářenýma očima vykuleně sledoval, jak se ta "koule" prohání po jeho posteli. :-) Přemýšlela jsem o tom, že pokud se spojím s profesionální canisterapeutkou a ta mi bude radit, pak bychom s vlastním vhodným psem mohli Páťovi zajistit terapii daleko intenzivnější, levnější a prakticky podle potřeby, takže bych nebyla závislá na penězích a čase terapeutky.

http://www.youtube.com/watch?v=n_x1KrndhRw

http://www.youtube.com/watch?v=xPS8ZMtgeTQ

http://www.youtube.com/watch?v=F5xZ9d7zLzQ

Samozřejmě jsem postupně zkoušela Dastyho dávat k Páťovi na postel, aby si na sebe "kluci" zvykli a díky Dastyho geneticky klidné, trpělivé a hravé povaze byl každý takovýto kontakt oběma "klukama" braný jako hra. Jen vždycky musím hlídat, aby Dasty Páťu moc neokusoval - štěněcí zoubky byly jako jehličky a Páťa je přece jen citlivější -, naopak Páťa aby Dastyho nějak nezmáčkl, nedloubal ho do uší a očí - Páťa nemá v pohyblivé ruce cit ve smyslu síly, pohyb skoro neumí zkoordinovat, a protože nerozumí tomu, co nesmí a čím by tedy mohl ubližovat, tak by ale mohl být nechtěně na štěně zlý. Hlavně ale musím dávat pozor, aby se "kluci" nepusinkovali - Dasty nadšeně olizuje cokoliv a Páťa se beze všeho a rád "přidává". :-)

http://www.youtube.com/watch?v=AQJEmb7z-CQ

Zájem o Dastyho se u Páťuli řídí výhradně jeho momentální náladou, ale pokud má náladu veselou a je ochoten spolupracovat - Páťa se nedá nijak do žádné "práce" a cvičení nutit, pokud se mu prostě nechce, tak se musí počkat na jindy :-) -, tak jsou to krásné okamžiky rozzářených očiček a spokojenosti. Páťula se svojí "pamětí" sice na Dastyho volá někdy "pejsku", někdy Pluto, nebo Goofy - z Disneyho pohádek :-) -, ale občas se přece jen do jména trefí, a pak je blázinec : Dasty se celý "rozvlní", skáče na postel, snaží se na ni "vyškrábat" a chytá Páťu za nepohyblivou ruku, kterou má z volné strany postele. V létě jsem začali zkoušet i takovou laickou canisterapii, ale přece jen jsem se snažila najít a zjistit více odborných rad.

http://www.youtube.com/watch?v=tpaQzRwMqPw

Shodou okolností jsem Páťu vezla do "školy" - ústavu - v době, kdy tam byly ukázky canisterapie a samozřejmě jsem se zapovídala s majitelkou pejska, paní P a v l í n o u B o h u n o v o u , se kterým zde canisterapii předváděla. Paní B o h u n o v á se canisterapií již delší dobu zabývá, má vlastní chovatelskou stanici hladkosrstých foxteriérů a na canisterapii si vychovává vlastní pejsky. Několik let již za postiženými dětmi do Jedličkova ústavu se svými pejsky dojíždí a pořádá i krátkodobé kurzy se zaměřením na canisterapii a výcvik. Samozřejmě jsem paní Bohunové povídala o Páťově úrazu a jeho současném stavu, mluvila jsem i o Dastym a mém zájmu o to, abychom měli canisterapii k dispozici vlastně doma a tedy kdykoliv má Páťa náladu - proto jsem retrievera sháněla - a domluvili jsme se, že se k nám paní Bohunová na Páťu i Dastyho podívá a pak další uvidíme.

Zde bych ale chtěla tak trochu "odbočit" od Dastyho a paní Bohunové a její "Podještědské smečce" - viz. foto zde níže :-) - moc a moc poděkovat :

vzhledem k tomu, že paní Bohunová s postiženými vlastně dlouhodobě pracuje profesionálně, tak jsem nepředpokládala, že bychom měli nějaké například finanční "úlevy" a budeme bráni nějak prioritně. Když k nám ale paní Bohunová přijela, seznámila se s Páťou a Dastym, tak mi hned nabídla, že všeobecný výcvik Dastyho na "cvičáku" a první dvě návštěvy u nás, kdy se bude Dasty cvičit jako terapeutický pejsek, budou formou sponzoringu ! Takto paní Bohunová hned Páťovi věnovala zhruba 3.000,- Kč a po 500,- Kč budu hradit jen další terapeutické hodiny u nás ! Jak jsem pak postupně paní Bohunovou poznávala a seznamovali jsme se tak vím, že to rozhodně nebyla jen lítost nad Páťovým osudem, ale hlavně její velké srdíčko a cit pro postižené, velká snaha pomoci bez ohledu na vlastní prospěch a profesní zájem a nadšení z práce s postiženými dětmi = někdy doma není poznat, kdo "září" víc, jestli Páťa, Dasťák, nebo paní Bohunová. :-) A vlastně mezi tyto "nadšence" patřím i já, protože už z prvních několika návštěv je poznat, že Páťovi terapie s Dastym velmi pomáhá : nejdříve paní Bohunová zaměřuje výcvik na seznámení Dastyho se základními povely v přítomnosti Páťuli a na to, aby zůstal Dasty v klidu, nereagoval na jakýkoliv povel neustálou snahou o hraní a poznal, že u Páťuli na posteli nesmí "jančit". Také se musí odnaučit časté olizování obličeje, ale naopak se naučit zájem o olizování danného místa, teď např. hřbetu pravé, nepohyblivé ruky, kterou Dasty olizováním vlastně masíruje - paní Bohunová používá potření určitého místa sýrem a Dasty nadšeně "pracuje" ! :-) -, protože se pak jinak prakticky nepohyblivá pravá ruka krásně uvolňuje, během cvičení dokáže mít Páťula skoro natažené jinak sevřené prsty, má zájem levou rukou pomáhat pravé ruce tak, aby mohl Dastyho třeba pohladit, ev. taky nějak pozlobit :-) a pod. Určitě ale oba "chlapáky" cvičení baví, protože se pak nějak nemohou rozloučit :-) :

http://www.youtube.com/watch?v=tpaQzRwMqPw

Také už začínáme cvičit "podkládání / nahřívání", tzn. Dasty musí zůstat v klidu příčně ležet pod kolenama Páťuli a zkoušíme masáží a cvičením nohy protahovat a chodidla rovnat. Nikdy bych si asi neuvědomila, jak jsou taková cvičení i fyzicky náročná - nutná neustálá pozornost nad chováním jak Páťuli, tak Dastyho, neustálý pohyb s postiženým i pejskem a potřeba soustředění, opravdu si terapeutek začínám vážit čím dál víc a v duchu se všem omlouvám - dříve se mi práce s pejskem mezi postiženými zdála jako celkem jednoduchá hra, z vlastní praxe a pomoci paní Bohunové už jsem ale z toho pocitu jen "hraní" vyléčena. :-)

A nakonec se "vyblbneme" a "zazpíváme s Kubíčkem :-)))

http://www.youtube.com/watch?v=GUbdsJHhK8M

Ještě jednou chci za pomoc nejen Páťovi, ale i dalším postiženým dětem, paní P a v l í n ě B o h u n o v é a jejím pejskům moc a moc poděkovat !!!