Finanční situace
I když mám přítele, tak náš styl soužití splňuje podmínky toho, že jsem vedena jako samoživitelka : přítel má vlastní byt a u nás je jen v době, kdy jsem s Páťulou na pobytu v lázních, nebo nemocnici - jakmile odjedu, ihned se u nás staví někdo ze soc. odboru na kontrolu, jak je postaráno o menšího syna, jak je uklízeno, vypráno, zkontrolují ledničku a vaření :-), díky tomu mám také zvýšené platby za poskytované služby, počítané na osobu, protože je u nás více jak 90 dnů v roce - a během roku mi pak pomáhá průběžně podle potřeby - když je Kubík nemocný, mám více vyřizování na úřadech a pod. a v roce 2007 jsem již měla odvahu si udělat na týden dovolenou, přítel zůstal doma s Páťulou a já mohla být pár dnů s Kubíkem a babičkou na Mácháči. :-)
Práce samozřejmě nepřichází v této situaci v úvahu - i když přístup příslušné úřednice pracovního úřadu v Liberci uvedu jen jako malou perličkou : koncem roku 2005 jsem se musela nahlásit i na pracovním úřadu a když jsem dotyčné "pozlacené, namalované a hlavně velmi důležité" státní úřednici vysvětlila celou situaci, tedy zdravotní stav syna a věk mladšího syna, zcela vážně a s patřičnou dávkou ironie mi řekla, že si tedy asi práci moc nehledám, že bych přece mohla chodit na noční - ukázka vládních terorií a přístup zdravé teorie k postižené praxi ! :-( Snaží se mi pomáhat můj otec a přítel, takže běžné potřeby rodiny s jejich pomocí zatím zvládám : v zimě 2008 Patrik odmítal jíst, hodně zhubnul a poněvadž má organismus imunitně velmi slabý, je pro něho i toto poměrně nebezpečné. Doktor chtěl Patrika nechat v nemocnici a znovu zahájit krmení infuzí, ale více jak rok mi trvalo naučit Patrika potravu kousat, tento reflex by krmením infuzí opět ztratil, takže jsem nemocnici odmítla a musím mu tedy kupovat speciální vysoce nutriční stravu - cca 4.000,- Kč / měsíc. Také zde v Liberci jezdíme 3x týdně na rehabilitační cvičení za rehabilitační specialistkou - 3.700,- Kč / měsíc - a samozřejmě musí navštěvovat základní výuku ve škole pro tělesně a mentálně handicapované, takže denně, zatím na 2-3 hodiny, do ústavu dojíždíme - náklady na benzín jsou v průměru měsíčně cca 4.000,- Kč, ale 10.000,- Kč máme roční příspěvek OSSZ. Toto vše, běžné denní výdaje, inkaso, nájem, pojistku a skoro neustálé opravy našeho ojetého vozu Opel "Berunka" - soc. odbor mi v roce 2006 poskytl 95.000,- Kč na koupi ojetého auta, takže mám Oplel Vectra Caravan z roku 97 :-) - si musím hradit sama a jak jsem uvedla, vše zatím zvládám. Dostávám na takovýto stupeň postižení plnou podporu od státu, takže s těmito příspěvky a uvedenou pomocí mého otce a přítele zatím zvládám vše hradit.
Jak jsem již uvedla, o takovéto výdaje mi nejde a uvádím je zde, protože nechci budit lítost nad chodobou a falešnou zlost nad macešstvím státu - z mého pohledu a zkušenosti je možné celkem slušně se všemi příspěvky, přídavky a různými příplatky vycházet, jen musí být člověk ochoten absolvovat neustálé vyplňování tiskopisů a vyřizování. Stejně by mne zajímalo, proč stát "vyhodil" stovky milionů za PC, programy, sítě a kurzy, když stejně musí všichni neustále vyplňovat různé "papírové" formuláře a naopak čím dál tím víc formulářů pro více úřednic. :-)
Tyto stránky mi velmi ochotně a formou sponzoringu vytvořila společnost
proto, abych mohla oslovit případné sponzory, kteří mi pomohou s pořízením i spíše speciálních rehabilitačních pomůcek, které jsou pro Páťulův vývoj velmi důležité, ale bohužel velmi drahé, a které bych ze svého příjmu přece jen pořídit nemohla.
