Vysvětlení potřeby a funkce hyperbarické komory

Nemocnice Kladno - hyperbarická komora

Jak jsem popisovala v sekci "Aktuální potřeby / Jánské Lázně", pan doktor již prosazuje další Páťovu léčbu jen formou rehabilitací v Jánských Lázních, ale snad se mi zde podaří vysvětlit i potřebu pokračujícího léčení v hyperbarické komoře v nemocnici na Kladně. Rozhodně by zdůvodnění nemělo být chápáno tak, že bychom byli s léčbou a starostlivostí pana doktora nespokojeni - spíše naopak, pan doktor je špičkový neurolog v liberecké nemocnici, kterému vlastně vděčíme za Páťův život a nikdy mu nepřestanu být moc vděčná za jeho ochotu, vstřícnost i schopnost vše ohledně pacientova stavu vysvětlit srozumitelně i pro běžného člověka. V případě hyperbarické komory se prostě jen rozchází názor odborníka - přísně jen zdravotní hledisko - a mámy, která si myslí, že jejímu synovi může pomoci i jiná forma léčení. :-) Ale to by si asi nenechala vymluvit žádná máma. :-) Z pohledu pana doktora je potřebné a účinné tuto léčbu absolvovat v průběhu zhruba 1 až 2 let po takovémto úrazu a pak již pan doktor tuto léčbu nepovažuje pro zlepšení stavu za více podstatnou. Já ale po každém pobytu v nemocnici na Kladně doslova vidím a slyším Páťovy pokroky, a proto se samozřejmě chci pokusit i tuto léčbu pro Páťu zajistit. A pro kombinaci rehabilitací a barokomory mám ještě jeden podstatný důvod : do konce roku 2007 jsme s Páťou ročně absolvovali vždy dva dvouměsíční pobyty na rehabilitacích v Jánských Lázních a dva měsíční pobyty v hyperbarické komoře v nemocnici na Kladně. Tím, že se z lékařského hlediska Páťův stav stabilizoval, již máme nárok jen na jeden VZP placený dvouměsíční pobyt na rahabilitace. Z mého pohledu je to léčba absolutně nedostačující, takže bych chtěla alespoň jednou za rok vlastně obě formy léčby zkombinovat. Poněvadž tedy již nedostanu doporučení pana doktora - tzn., že VZP již takovou léčbu nehradí -, zavolala jsem přímo do nemocnice na Kladně a panem doktorem mi bylo řečeno, že termín pro příjem je volný prakticky kdykoliv, ale jeden den hospitalizace a léčba v hyperbarické komoře stojí 1.700,- Kč denně, pro účinnost léčby je nutné minimálně 30x komoru absolvovat, takže měsíční pobyt stojí 51.000,- Kč :-( - pobyty v komoře jsou každý den, včetně víkendů.

Nyní spíše stručně o léčbě a výsledcích :

tato forma léčby se oficiálně jmenuje hyperbarická oxygenoterapie = při vyšším atmosferickém tlaku se prudce okysličuje krev a tato je pak schopna k orgánům dodat větší množství potřebného kyslíku. Vzhledem k charakteru Páťova úrazu je tato metoda v jeho případě využívána hlavně pro léčbu hypoxie mozku - stav po úrazu - a poranění hlavy s edémem mozku. Stav Patrika po "probuzení" z komatu je popsán v sekci "úraz", ale jen v rychlosti - jen bez pohybu ležel, nemohl mluvit, nefungovaly hlasivky, neuměl kousat ani sát, rozmixovanou a zředěnou stravu jsem mu musela vlastně lžičkou, nebo dětskou lahvičkou lít přímo do krku, nebyl schopen očima zaměřit konkrétní místo a třeba jen chvilku se pohledem soustředit, velký problém byl s dýcháním, protože dýchal jen přerývavě a musela jsem si "zvyknout", že to chvilkama vypadalo, jakoby se dusil. :-( Vzhledem ke zničení dvou mozkových center také došlo k retardaci, ale toto jsme vlastně první zhruba dva roky ani neměli možnost poznat.

Rehabilitace samozřejmě pomáhají k "rozpohybování" končetin a těla, ale prudké okysličování prakticky pomohlo obnovit polykání a kousání - kousání nám tedy ještě občas dělá trochu problémy :-) -, zhruba v polovině roku 2006 se postupně začala vracet funkce hlasivek a Páťa začal slabě zkoušet jednotlivá písmenka, 19.09. 2006 pak poprvé od úrazu řekl celé slovo "máma" :-), koncem roku 2006 jsme již začali zkoušet i malé kousky tuhé stravy a další rok, po dalších dvou pobytech v nemocnici na Kladně jsem již přešli jen na klasickou stravu, během roku 2007 se také naučil vyslovovat všechny písmenka a sice málokdy, ale přece jen občas se mu již podařilo spojit 2,3 krátká slova - sice bez logického významu, ale aspoň něco. :-) V lázních na podzim 2007 se bohužel projevila poúrazová epilepsie, takže se zlepšení zhruba na půl roku "zastavilo", ale po dalším pobytu v barokomoře na jaře 2008 se znovu začal lepšit. V roce 2008 jsem již mohli jet do nemocnice jen jednou, ale postupně již Páťa začal opakovat skoro všechy slova - ale bez pochopení významu -, začal více reagovat třeba na zvýšení hlasu - někdy to vypadá, jakoby mozeček začínal chápat, že něco nesmí -, již je schopen odříkat několikaslovnou říkanku - i když zatím občas "splete" několik říkanek dohromady :-) -, za roky opakování se naučil na známou otázku vlastně jakoby rozumě odpovídat, zopakuje po sobě čísla do deseti - u pětky se občas "zasekne" a pokračuje "... cos to Janku, cos to sněd" :-) - a pod. Zatím bohužel ještě neumí plynule polykat - je schopen polknout jen jeden lok, pak se znovu napít, neumí třeba vypít najednou půl hrníčku - a zatím se neumí nahlas zasmát. Doma má prakticky neustále puštěnou televizi a samozřejmě pozoruju, jak na co reaguje - zasměje se komediím ve stylu Charlieho Chaplina, pana účetního apod. a reaguje na smích v sitcomech - bohužel hodně opakuje sprostá slova a ty si pak mozeček "pamatuje" třeba i několik dnů.

Nejsem odborník a neumím asi Páťovy pokroky popsat tak přesně, ale snažila jsem se zde vysvětlit, jak podle mne moc pomáhá hyperbarická komora - a to jsem vlastně úplně vynechala účinky na pohyb, nervovou soustavu a pod.

Samozřejmě jsem také zkusila veškeré Páťovy lékařské zprávy poslat na neurologii Ústřední vojenské nemocnice s dotazem, jestli by ÚVN nebyla schopna nějakým operačním zákrokem, jiným léčebným postupem a pod. pro Páťu něco udělat, nebo poradit. Dovolím si zde zkopírovat podstatnou část odpovědi ze sekretariátu nemocnice :

"... V UVN se Vaším případem zaobíralo více kompetentních lidí a bohužel se všichni shodli na faktu, že pro Vás nic nového nemohou udělat. Vše, co jste mohli projít, jste již prošli, co se týče úrovně přístrojů, které má UVN k dispozici, je na tom podobně jako Janské Lázně, kterými jste prošli. Jak píšete, projevují se drobná postupná zlepšení, to je moc dobře. Je to běh na dlouhou trať, to sama dobře víte. Epilepsie je bohužel něco jiného, ta má své ložisko, které jde skutečně odoperovat a je možné dosáhnout vyléčení. U Vás bohužel nyní asi vše bude na přírodě či na Bohu, dle toho, v sílu čeho kdo věří. A na snaze okolí Patrikovi stále pomáhat a tlačit ho ke cvičení, i když někdy nechce, jak píšete... V podstatě se neurologové shodli na tom, že jste ušli obrovský kus cesty a už to, v jakém je Patrik nyní stavu, je malý zázrak. Já to samozřejmě nedokážu posoudit, ale věřím, že se neurologové snažili být maximálně objektivní. A když už se nerýsuje cesta k vylepšování Patrikova stavu nějakým zásahem zvenku (v tom měl bohužel asi pan doktor z Liberece pravdu), jsou jistě cesty, jak mu jeho situaci alespoň usnadnit - různými rehabilitačními pomůckami, léčbou a aktivitami a hlavně láskou celé Vaší rodiny..."

I proto si myslím, že by Páťovi další léčení v hyperbarické komoře mohlo jen opět výrazněji pomoci. Vzhledem k ceně měsíčního pobytu jsem byla nucena se obrátit na další slušné společnosti a lidičky, kteří by mi mohli a chtěli se zaplacením pobytu pomoci a na Facebooku se podařilo neuvěřitelé - o přidání mezi "přátele" mne požádal pan Binko a během 24 hodin nám měsíční pobyt v nemocnici na Kladně zaplatil = takové jednání jsem samozřejmě musela ocenit samostatným poděkováním mezi sponzory

" Š+A+Š+Z , prostě Binkovi !!! :-) "

Samozřejmě jsem hned volala do nemocnice na Kladně a byl mi nabídnut termín 03.08.2009, ale Páťula prodělal 20.07.2009 operaci obou očí, na 14 dnů - 3 něděle nám pan doktor jakékoliv aktivity zakázal, takže máme termín nástupu posunutý na

2 4 . 0 8 . 2 0 0 9 ! ! ! : - )