Finanční situace
I když jsem měla přítele, tak náš styl soužití splňoval podmínky toho, že jsem byla vedena jako samoživitelka . Přítel bydlel ve svém nájmu a u nás byl jen v době, kdy jsem já byla s Páťulou na dvouměsíčním pobytu v lázních, nebo měsíčním pobytu v nemocnici. Jakmile jsem odjela, ihned se u nás stavil někdo ze soc. odboru na kontrolu, jak je postaráno o menšího syna, jak je uklízeno, vypráno, zkontrolují ledničku a vaření. :-) Díky tomu mám také zvýšené platby za poskytované služby, počítané na osobu, protože u nás byl přítel více jak 90 dnů v roce - a během roku mi pak pomáhá průběžně podle potřeby -, když je Kubík nemocný, mám více vyřizování na úřadech a pod. V roce 2007 jsem již měla odvahu si udělat na týden dovolenou, přítel zůstal doma s Páťulou a já mohla být pár dnů s Kubíkem a babičkou na Mácháči. :-)
Práce samozřejmě nepřichází v této situaci v úvahu - i když přístup příslušné úřednice pracovního úřadu v Liberci uvedu jen jako malou perličkou : koncem roku 2005 jsem se musela nahlásit i na pracovním úřadu a když jsem dotyčné "pozlacené, namalované a hlavně velmi důležité" státní úřednici vysvětlila celou situaci, tedy zdravotní stav syna a věk mladšího syna, zcela vážně a s patřičnou dávkou ironie mi řekla, že si tedy asi práci moc nehledám, že bych přece mohla chodit na noční - ukázka vládních terorií a přístup zdravé teorie k postižené praxi ! :-( Snaží se mi pomáhat můj otec - chlapákův děda - a zatím i bývalý přítel, takže běžné potřeby rodiny s jejich pomocí zatím zvládám : v zimě 2008 Patrik odmítal jíst, hodně zhubnul a poněvadž má organismus imunitně velmi slabý, je pro něho i toto poměrně nebezpečné. Doktor chtěl Patrika nechat v nemocnici a znovu zahájit krmení infuzí, ale více jak rok mi trvalo naučit Patrika potravu kousat, tento reflex by krmením infuzí opět ztratil, takže jsem nemocnici odmítla a musela jsme mu tedy kupovat speciální vysoce nutriční stravu - cca 4.000,- Kč / měsíc. Tato situace se opakuje jednou, dvakrát ročně, takže to neberu jako pravidelný, ale spíše "nárazový" výdaj. Také jsme před operací páteře zde v Liberci jezdili 3x týdně na rehabilitační cvičení za rehabilitační specialistkou - 3.700,- Kč / měsíc - a samozřejmě musí navštěvovat základní výuku ve škole pro tělesně a mentálně handicapované, takže denně, zatím na 1-2 hodiny, do ústavu dojíždíme : do ústavu jezdíme prakticky kolem Kubíčkovi školy, takže jsem si domluvila příjezd do ústavu tak, abych mohla "vyložit" Kubíčka u školy a pokračovat do ústavu. Takto, odvozem a pak přivezením, "projedu" denně cca 23 km a při spotřebě nového auta po městě do 8mi l / 100 km při ceně benzínu průměrně 34,50 Kč jsou tyto náklady tedy cca 1.400,- Kč / měsíc - nepočítám nákupy, výlety, prohlídky, cesty do lázní a barokomoru, prostě jen denní náklady na ústav. Od začátku roku 2012 se nová reforma "postarala" o další snížení příspěvku na benzín - po roce 2005 byl roční příspěvek 10.000,- Kč, pak byl tento příspěvek snížen na 8.000,- Kč a v současnosti je to již jen !!! 400,- Kč / měsíc !!! - , takže už i na tyto základní a povinné náklady musím doplácet z jiných příspěvků. Běžné denní výdaje a nutné měsíční náklady = inkaso, nájem, pojistky, menší doplatky pro Páťulu, školu, družinu a sport Kubíčka, to vše si musím hradit sama a jak vždy uvádím, vše zatím s problémy zvládám. No, tedy zvládám : většinou je to teď takové "převalování" menšího dluhu z měsíce na měsíc. :-( Samozřejmě dostávám na takovýto stupeň postižení příspěvek na péči a každé čtvrtletí si vyřizuji všechny pro mě a mou situaci určené příspěvky a přiznám, že od začátku letošního roku jsem nucena využívat i v mé situaci poměrně ponižující příspěvek na hmotnou nouzi, takže snad jen díky pomoci mého táty a bývalého přítele to sice na žádné "Ambiente" tedy není :-), ale "přežívat" se dá. No, musí. !
Nechtěla bych zde ale jen budit lítost nad chodobou, "přežíváním" a zlost nad macešstvím státu - z mého pohledu a zkušenosti je možné se všemi příspěvky, přídavky, "hmotnou nouzí" a pomocí příbuzných vycházet, jen musí být člověk ochoten absolvovat neustálé vyplňování tiskopisů a vyřizování a nesmí chtít žít jako "zdravé" rodiny ! Stejně by mne zajímalo, proč stát "vyhodil" stovky milionů za PC, programy, sítě a kurzy, když stejně musí všichni neustále vyplňovat různé "papírové" formuláře a naopak čím dál tím víc formulářů pro více úřednic. :-)
Tyto stránky mi velmi ochotně a formou sponzoringu vytvořila společnost
proto, abych mohla oslovit případné sponzory, kteří mi pomohou s pořízením i spíše speciálních rehabilitačních pomůcek, které jsou pro Páťulův vývoj velmi důležité, ale bohužel velmi drahé, a které bych ze svého příjmu přece jen pořídit nemohla.
