Průběžný popis operace páteře a pobytu v Brně
10. a 11. 05. 2010
Jak jsem popisovala na předešlé "stránce", na 10.05. 2010 byl Páťula objednaný k nástupu na operaci páteře do fakultní nemocnice v Brně - Bohunicích.
http://www.youtube.com/watch?v=O55AHsuRn_Y
Vzhledem k tomu, že zpět mne s Páťou bude muset převážet sanitka - Páťa by po takové operaci samozřejmě nemohl v žádném případě jet 6, nebo 7 hodin z Brna do Liberce autem -, tak nás do Brna odvážel děda a "Berunku" si hned bral zpět do Liberce. Vyráželi jsme ráno na 6tou hodinu, abychom stihli předepsaný nástup do 12. hodin a přítel s Kubíčkem za námi jeli odpoledne vlakem. Už během příjmu a ubytování nás pan primář, doc. MUDr. Repko, který měl Páťu operovat, "honil" :-) na poslední nutná vyšetření, odběry krve, klystýry a pod., protože operaci naplánoval hned na ráno druhý den. Na nějaké "stýskání" a přemýšlení nám tedy pan doktor nedal čas, a protože to byl velmi hektický, chaotický, ale hlavně "dlouhý" den - vstávala jsem na 4tou hodinu -, tak jsem vlastně večer usnula snad zároveň s Páťou. 11., v úterý, nás vzbudila sestřička po 6té hodině a začali jsme Páťu převlékat a chystat na sál. V 7:30 Páťu odvezli a já měla zůstat na telefonu - pan primář mi řekl, že operace bude trvat pravděpodobně zhruba 7 - 8 hodin, pak Páťu převezou na JIPku a zavolají mi. Doporučil mi, abych se šla projít po Brně, nebo třeba naproti nemocnici do obchodního centra, ale hlavně abych nezůstala "sedět před dveřmi" operačního sálu. Naštěstí hned po 8mé hodině přijel přítel s Kubíčkem a babičkou, takže jsme pak do konce operace byla s nimi a doba operace mi uběhla sice v nervozitě, ale přijatelně. Před 15tou hodinou mi sestřička zavolala, že je Páťa po operaci a mohu se za nim na chvilku podívat na JIPku - prakticky naproti hlavnímu vstupu do areálu nemocnice, jen "přes ulici", je nové obchodní centrum, takže jsme byli zpět v nemocnici během pár minutek. Podívat se na Páťu jsem se zatím mohla jen já :
samozřejmě ještě spal - zčásti ještě v narkóze, zčásti pod vlivem bolesti utišujících léků - a vypadal klidně, připadal mi až moc klidný po takové operaci. Asi jsem čekala nějaký jiný, spíše horší pohled, ale opravdu mne jeho klidný výraz a spánek moc příjemně překvapil - na upoutání k lůžku a spousty hadiček i přístrojů jsem byla připravená, jsem již od úrazu prakticky zvyklá a nic mi takový pohled "nedělá", takže jsem se více obávala nějakých náznaků bolesti, neklidu a pod. I když jsem zatím s panem doktorem nemluvila a nevěděla jsem tedy nic z průběhu operace, tak mne Páťův výraz a spánek hodně uklidnil a jen tak jsem pak u něj asi půlhodinku seděla, povídala mu a aspoň hladila ruku. Samozřejmě se asi na JIPce fotit a natáčet nesmí - neptala jsem se, aby mi to nezakázali a pak o to více hlídali :-) -, ale o Páťových stránkách asi nikdo z nemocnice neví, takže mi pár fotek a klip snad "projdou". :-)
http://www.youtube.com/watch?v=ZWmaqSYyGWM
Pak už mne sestřičky "vyhnali" a s přítelem jsme šli najít pana doktora Repka, aby nám řekl něco o operaci. Mluvit na chvilku v klidu s doktorem je asi nemožné v každé nemocnici :-), takže : Páťu operovali pan primář doc. MUDr. Repko a pan doc. MUDr. Tichý, Páťa byl na sále necelých 8 hodin, operace probíhala výborně a bez jakéhokoliv problému, páteř má "srovnanou" 24mi šrouby a dvěma podpěrami a vzhledem k rozsahu bylo nutné, aby se operace prováděla po podélném rozříznutí celých zad, teď zůstane podle vývoje stavu 2-3 dny na JIPce, a pak bychom měli být spolu na klasickém pokoji v nemocnici zhruba ještě týden - neustále ale pan doktor zdůrazňoval, že vše samozřejmě záleží na pooperačním stavu a hlavně na tom, jak rychle se budou přizpůsobovat a nadále správně fungovat vnitřní orgány, které se velkým zakřivením páteře vlastně postupně "přesunovali" podle zakřivení.
12. 05. 2010
První den po operaci jsem měla povolenou návštěvu až vlastně po prvních raních úkonech s Páťou a po vizitě, takže jsem mohla přijít až po 8mé hodině. Neustále je "pod" silnými prášky, takže vlastně i chvilkový bdělý stav je takový malátný polospánek :-), ale všichni jsme byli moc zvědavý na to, jestli je nějaká změna v mozečku po takto náročné operaci a dlouhodobém působení narkózy. Já osobně jsem byla zvědavá na první slovo a prakticky jakýkoliv projev vědomí. Samozřejmě jsem neodolala a při hlazení po tváři jsem Páťovi trošičku ťukla do místa na hlavě, kde vím, že chybí lebeční kost a je zde veli citlivý, takže sebou cuknul a trochu se probral. Nejdříve vyděšeně "bloudil" pohledem po místnosti a jakmile si mne všiml, bylo poznat, že je spokojený, chtěl by něco říct, ale nešlo to. :-( Pak už jen pokňourával a pobrekával a po chvilce zase únavou usnul. Pak mne ještě do oběda nechali sestřičky u Páťuli sedět, odpoledne pak dovolili návštěvu přítele - přítel byl u Páťuli asi půlhodinku a přišel nadšený, že mu Páťa sice nic neřekl, ale s velkým vypětím aspoň zopakoval poslání pusiny. :-) Věděli jsme tedy, že na mozeček by narkóza asi vliv mít neměla, a to bylo to hlavní, vše ostatní už zase zvládneme ! :-)
13. 05. 2010
V 07:15 hod. už jsem byla na JIPce u Páťuli, abych viděla a pomalu se učila raní "hygienu", mohla si zvykat na to, jak s Páťulou pohnout, polohovat, kdy dávat napít a pod. - samozřejmě zatím dostával veškerou výživu infuzí a přímé pití má spíše jen efekt zachování reflexu sání. Neustále dostával utišující "kapačky", takže byl ještě pořád spíše ve spánku, ale chvilky bdění se prodlužovaly a pomaličku už se snažil i opakovat krátká, jednoduchá slova - třeba na dva, tři nádechy, ale snažil se, "bojovník" :-) - a bylo poznat, že se snažil poslouchat. Pan doktor byl se stavem velmi spokojený a během dne jsme už se setřičkami párkrát, na pár minutek, Páťu mohli otočit na bok - pochvalovali si náš způsob podkládání :-) -, ale hlavně jsem už u něj mohla zůstávat prakticky až do večera do 20té hodiny. Odpoledne už se "odvážila" jít se na Páťulu podívat i babička, přítelova máma - letos jí bylo 80 let a přece jen úraz a teď operaci snášela hodně špatně a pohledu na Páťulu, bezmocného a napojeného na přístroje, se bála. Večer před mým odchodem Páťovi připravili nějaký vývar a mohla jsem tedy ještě zkusit krmení : samozřejmě zvládl jen pár lžiček, ale bylo podstatné, že si krmení mozeček pamatoval a nezapomněl polykání - po úrazu trvalo skoro rok, než se "naučil" prakticky na povel otevřít pusinu, pak ji zavřít a kašovité jídlo polknout, kousat běžné jídlo dělá občas problémy ještě teď.
14. 05. 2010
Od 7mé hodiny už jsem mohla být u Páťuli, takže už jsem mohla sama Páťu umýt a krmit - mohla jsem mu vzít jogurt, ale to je pro něj momentálně jídlo tak na hodinku :-) - a samozřejmě jsem se snažila povídat, ptát se, zkoušeli jsme pohyby a pod. Během dne se ale přece jen vyskytl problém s Páťovým "vyprazdňováním" - má dva vývody, ale střeva zatím asi nepracují, jak by měly, takže sestřičkám i mě pan doktor nařídil větší dohled, neustálou kontrolu a taky se kvůli tomu oddálil převoz na běžný pokoj. Zůstaneme na JIPce nejméně do soboty a jestliže se stolice upraví, tak by nás na běžný pokoj přestěhovali během víkendu. Dny už budou pravděpodobně stejné, tedy mytí, krmení, pití, chvilkové polohování, povídání a pohádky - to vše ale s Páťou zabírá hodiny a hodiny. A také už mám čas na cigárko. :-)
http://www.youtube.com/watch?v=yaJrouG7X9k
No, rozhodně jsem měla z operace strach - přece jen je jakýkoliv takovýto nápor pro Páťu v jeho stavu nebezpečný - a byla jsem smířena i s tím, že se vlivem narkózy "vrátí" zpět do těsně poúrazového stavu, ale operace i podle slov pana primáře proběhla výborně, žádné zásadní komplikace vlastně nejsou, takže věřím, že jsem se rozhodla správně,
Páťovi se celkově uleví a chtěla bych alespoň takto
doktorům i sestřičkám hrozně m o c a m o c p o d ě k o v a t ! ! ! : - )
16. 05. 2010 a dále :-)
V neděli, 16.05., mi Páťulu už odpojili od přístrojů a převezli na běžný pokoj - jsme spolu pořád, máme vlastně i trochu soukromí a jsem šťastná, že je prakticky vše v pořádku. Páťulovi zatím nechali "kapačku" a vývody na vyprazdňování, ale teď už je vše jen otázkou času, den, dva a snad kromě pohybu bude zase všechno při "starém". Den nám začíná hned po 6té hodině - ranní hygiena, zoubky, převléknout, prášky a krmit a pít a krmit a pít. :-) Nevím, jestli si někdo umí představit jezení ve vodorovné poloze - skoro každé sousto vlastně dusí a hrozně špatně se kouše -, ale běžné jídlo se pomaličku jí hodiny. :-)
http://www.youtube.com/watch?v=q8Ammt3uUN0
K tomu neustálé pití, převlékání, 2x denně několikaminutové cvičení na boku, zatím jedenkrát denně několika vteřinové sezení, ale hlavně také povídání, opakování slov a krátkých říkanek, cvičení mozečku - no, "sprosťárničky" narkóza nevymazala, ty umí pořád bez problémů. :-)
http://www.youtube.com/watch?v=Ob-9bDLk3c0
Přes den je zde s námi Kubíček s přítelem - v pondělí večer přijíždí do Brna, ve čtvrtek večer jedou do Liberce, takže vždy ráno příjdou a odpoledne odchází - a Kubík tedy byl několikrát u toho, když s paní doktorkou Páťu posazujeme a také viděl, jak se dávají injekce do bříška : třeba mi někdo vynadá, ale schválně jsem Kubíka nechala vždy dívat se, aby si Páťův stav, postižení i bolesti a problémy léčby uvědomil i s těmito praktickými stránkami, zvykal si a uvědomoval si, že Páťa je těžce nemocný a jaké jsou důsledky - při úrazu byly Kubíčkovi 2 roky a sice "v tom" žije a vyrůstá, ale v jeho věku si stejně zatím takovéto postižení moc neuvědomuje a nepřemýšlí o tom.
A ještě se chci jen krátce zmínit o nemocnici samé : samozřejmě byly první dny těžké a "nervózní", ale postupně jsem se s doktory a sestřičkami seznámila a opět chci a musím přede všemi "smeknout" - trpělivost a ochota, zájem a starostlivost o Páťu, někdy skoro až "nepříjemně" časté zaklepání na pokoj a dotaz, jestli něco nepotřebujeme :-), snad 3x denně uklízení pokoje, velmi dobré jídlo v neskutečném množství - většinou se nají i přítel a Kubíček :-) -, prostě opravdu nemocnice tak, jak by měly nemocnice vypadat. Jen snad jedna věc je zde zarážející : každá ordinace a sál jsou vybaveny novějšími a moderními přístroji, ale lůžková část má jen snad vojenské postele - staré, oprýskané, železné postele s polohováním na kliku ! -, vybavení pokojů je také spíše na úrovni imigrační ubytovny, no na první pohled do očí bijící kontrast. :-) Ale nechci tímto nemocnici kritizovat, je to jen vysvětlení nutnosti stanovení si priorit každé nemocnice - pro Páťu není podstatné, jestli leží na staré a oprýskané posteli, ale že je kolem perfektní personál a kvalitní doktoři - jen jsem tak přemýšlela, co bych mohla o této nemocnici napsat také horšího, ale opravdu nic jiného jsem nenašla a třeba se i díky tomuto článečku najdou sponzoři, kteří by třeba mohli s vybavením pomoci.
http://www.youtube.com/watch?v=2lO7IJxmz9Q
Chtěla bych tedy ještě jednou hrozně moc poděkovat nejen doktorům a sestřičkám, ale i 80leté mamce přítele, která za námi chodí - a pořád něco nosí, abychom nebyli o hladu :-))) - a občas můžeme zajít na "kafíčko" do obchodního centra naproti areálu nemocnice :
A protože texty i fotografie doplňuji postupně, dovolím si zde zveřejnit i první fotografie operované páteře - takto vypadala jizva při první výměně náplastí v Liberci, tedy 28.05., necelé 3 týdny po operaci :
08. 08. 2010
Tak už se pomalu chystáme na kontrolu do Brna - sanitka by nás měla převážet 19.08. - a zkusím tedy popsat úspěchy / neúspěchy / pokroky v Páťově stavu po operaci a doplnit i nějaké fota a klipy. Ono toho bohužel nového moc není, protože hybnost je pořád velmi malá a přiznám se, že jsem asi byla po operaci moc "rychlý" optimista. :-( http://www.youtube.com/watch?v=nj33rdiKSUI Zatím ani jednoduché sezení moc nejde, http://www.youtube.com/watch?v=2fDcINSHlEY jsou to jen minutky denně, takže jsem zkusili alespoň více zvednutá záda na polohovací posteli - zde zatím vydrží zhruba 10 minut, ale s kňouráním a neustálou snahou o opravu polohy a podpírání levou rukou. Zkusili jsme už i sezení na vozíku - nejprve byl Páťa nadšený, usmíval se a prohlížel si, kde to vlastně je, ale po pár minutkách už "nadával" na celý panelák. :-) http://www.youtube.com/watch?v=n0SPNqhF98g Necelých 14 dnů trochu cvičíme s pravou rukou a nohou - s částí těla, kterou nevnímá -, ale sama vidím a cítím, že je celý "ztuhlý", víc ho cvičení a jakýkoliv pohyb bolí, tak dáváme aspoň častěji ortézky. http://www.youtube.com/watch?v=Vf_Mfv5XiWA Je to prostě zatím trochu složitější a určitě ne tak bezproblémové, jak jsme původně myslela. :-( Alespoň jizva se hojí krásně - to k nám chodí kontrolovat paní doktorka -, http://www.youtube.com/watch?v=CJ9A6fXmmGM tak zkusím v Brně pana docenta "umluvit" na barokomoru a hned na lázně - teď by podle mě Páťa potřeboval spíš nějakou kvalitnější rehabilitaci, někoho, kdo pozná rozsah možných pohybů, nebo zkusí jinou metodu cvičení. Ale vše uvidíme. :-( Samozřejmě jsme si "neodpustili" malou oslavu bionarozenin - oslavujeme hlavně ty "skutečné", tedy 12.08., kdy měl Páťa úraz : http://www.youtube.com/watch?v=OmH7ZafWwvg
18. 09. 2010
Tak na kontrolu do Brna nepojedeme a dovolím si zde anabázi, resp. další špatnou zkušenost s úhradovými vyhláškami VZP a se sanitkou popsat . Ještě chci hned ale upozornit na jednu věc : cokoliv píšu je můj osobní názor a hlavně ! netýká se konkrétních osob, ale vyhlášky jako takové. Z mého dalšího popisu určitě poznáte, že naopak pan hlavní revizní zde v Liberci na VZP je, alespoň vůči mě, opravdu fajn, není problém si s nim problém probrat, vše mi vysvětluje, ale většinou prostě není ochoten "jít přes" vyhlášku. Ale za to se na něj nezlobím - vždyť je běžné, že při jakékoliv změně ve vládě, myslím politické, si hned takovéto posty obsazují "svými" lidmi nové vlády a na ty bývalé se hledají průšvihy, takže se každý chrání i do budoucnosti.
Takže :
na 19. srpna jsme byli s Páťou objednaní do Brna na kontrolu k panu docentovi Repkovi, který operaci páteře prováděl. Abychom se tam mohli dostavit, musela by Páťu samozřejmě převážet sanitka - zatím je schopen sedět s podpěrou tak do 5ti minutek, pak má bolesti. Protože jsme nebyli na operaci zde v Liberci, tak musela sanitku objednat naše obvodní lékařka, ale ta si nebyla jistá, jestli vlastně vůbec takový převoz objednat může - měla obavy, aby ji při kontrole nenechala VZP ev. neoprávněný převoz zaplatit. Napsala tedy dotaz přímo na VZP - viz. příloha -, já využila předchozích jednání a s tímto jsem se objednala přímo za panem hlavním revizním. Je to opravdu celkem fajn pán, povídali jsem si skoro hodinu - ptal se i na samotný úraz a pod. - a bylo vidět, že by měl snahu pomoci. Vyhlášky jsou ale i podle něj sepsané absolutně bez znalosti praxe a logiky, takže bohužel je prostě nebezpečí, že by pak musel vše sám zpětně zaplatit - hlavně ale on nemá pravomoc převoz nařídit. Hlavní problém totiž spočívá v tom, že pokud Páťa potřeboval operaci páteře, tak jej měl operovat nějaký chirurg zde v Liberci. To, že zde bohužel na tak náročnou operaci tak kvalitní chirurg není, připustil i pan revizní, ale na to vyhláška nepamatuje. Oponovala jsem, že si přece pro péči a zvláště pro provedení takovéto operace mohu zvolit kteréhokoliv lékaře a navíc jsem se k panu docentovi "dostala" vlastně úplnou náhodou, bez vlastního přičinění, a to díky zájmu o Páťu u kladenského pana primáře. Sama bych s žádostí u pana docenta v Brně neměla nejmenší šanci - běžný kalendář pana docenta je vzhledem k jeho kvalitě snad na roky obsazený, a jestli si někdo vzpomene, pár dnů před námi prováděl pan docent u nás zatím jednu z absolutně unikátních operací páteře, byla reportáž v televizi. Pan revizní mi tedy vysvětlil, že na volbu lékaře sice právo mám, ale bohužel, jestliže to tedy není zrovna nějaký místní doktor, tak si pak musím hradit veškeré, on tomu říkal, "provozní" náklady. Na toto Vás ale předem nikdo neupozorní, nikdo se nezmíní o tom, že pak jsou problémy třeba s prohlídkami - na jiný problém jsem zatím nenarazila, tak píšu jen o tomto, další nás možná čekají. Možná mě to mělo napadnou, resp. mělo mi být nápadné, že si musím po převozu sem do Liberce už sama kupovat speciální náplasti na hojení jizvy - Páťa má rozříznutou celou páteř a po operaci musel zhruba 2 měsíce, podle kontroly a rozhodnutí obvodní lékařky, která k nám jezdila na kontroly - večer a zadarmo ! - a platit odběr krve, což taky absurdita : pro Páťu vždy přijede sanitka, na saniťáckém lůžku Páťu v nemocnici odveze k ordinaci, tam mu sestřička vezme krev a jedem zpět. Stojí to 800,- Kč. Když jsem se zeptala a navrhla, že zaplatím sestřičce klidně radši taxika - vyšlo by to tak na dvě stovky -, tak mi bylo paní doktorkou řečeno, že takto jsou dané ceny vyhláškou a jiná možnost není. Přitom vím a je zcela běžné, že na odběry krve běžně sestřičky třeba po různých ústavech jezdí, nic na tom není - prostě jen chtějí dát vydělat sanitám.
No, to jsem odbočila.
Pan revizní tedy napsal pro paní obvodní takovou zprávu, odpověď na její dotaz, ale aspoň to nebyl jen takový strohý úřednický přístup - snad by to sám i risknul, ale on zkrátka ani nic takového nařídit nemůže. No, samozřejmě na základě zprávy paní obvodní neměla odvahu sanitku objednat, takže jsem pak hned volala panu docentovi Repkovi a domluvili jsem se jinak - to v tomto není podstatné. Ale toto mě u ve zprávě pana revizního hodně zarazilo : píše tam, že převoz bude stát VZP cca 15 tisíc, a když jsem se ptala, proč je to tak drahé, tak mi to vysvětlil : převoz se totiž musí zadat soukromé zdravotní službě a ta si účtuje nejen ujeté km a hodiny, ale také počet převážených osob. Takže - přísahám :-), že mi to takto vysvětlil ! -, když ta sanita poveze do Brna Páťu a mě, tak si účtuje všechny sazby dvakrát !!! Jako bych jela taxíkem s přítelem a taxikář si sazbu naúčtoval dvakrát, protože nás veze dva ! Nevěřila jsem, ale takto je prý nesmyslně nastavena úhradová vyhláška a zatím není možné nic proti tomu dělat, tak si to takto společnosti účtují a VZP musí platit. Zdálo se mi to neuvěřitelné, takže jsem samozřejmě zprávu dala paní obvodní a ještě se ji na tuto cenu zeptala. Skutečně je to tak a dokonce mi ještě upřesnila, že sanitka účtuje 21,- Kč / km a to, že ve zprávě je uvedena JEN částka za cestu do Brna !!!, protože z Brna by sanitku zajišťoval pan docent Repko - sám o tom mluvil, ale asi jsem to nějak nepochopila, protože proč by měl zajišťovat brněnskou sanitku, když by nás přivezla liberecká, že jo. :-) Ono je to totiž ještě tak, že liberecká by nás odvezla do Brna, tam by nás předala panu Repkovi a odjela by ! Po vyšetření by nás naložila brněnská sanitka a ta by nás odvezla do Liberce ! Takže je to takto : za cca 15 tisíc by nás liberecká sanitka odvezla do Brna a prázdná by jela zpět do Liberce. Například za hodinu, za dvě by nás naložila brněnská sanitka a za dalších 15 tisíc by nás odvezla do Liberce a zase prázdná by jela zpět do Brna !!! Pokud by si společnost zajistila na tento převoz ještě dalšího pacienta, tak by si účtovala samozřejmě stejnou sazbu i na dalšího převáženého člověka ! Samozřejmě by mne nic tak absurdního a přehnaně drahého ani nenapadlo - je to ale skutečně z praxe a přesně tak, jak mi to pan revizní a paní odvodní vysvětlili !
No, ani nechci přemýšlet o tom, kolik snad stovek milionů ročně se v celkových úhradách VZP takovýmto způsobem a díky podobným vyhláškovým nesmyslům doslova "vyhodí oknem" - asi žádný běžný člověk si neumí představit různé situace ve zdravotnictví a ani nechci uvažovat o tom, kolik se takto z VZP odčerpá stovek milionů absolutně nesmyslnně ! To je neskutečné - za takovéto vyhlášky by snad měla být trestní odpovědnost ! Sám revizní se "usmíval", že pokud mi paní obvodní žádanku napíše, tak se o takový kšeft saniťáci poperou. Ani se nedivím !
Už jsem byla připravená na to, že prostě ve skupině paní Štěpánové, která zrovna pořádala sbírkovou akci na koupi auta, veřejně požádám, jestli bych část peněz na auto mohla použít na převoz - kdyby to jinak nešlo, tak bych prostě ty peníze zaplatit musela -, ale naštěstí jsme se s panem docentem domluvili a pojedeme do Brna až na konci října, možná v listopadu - jak mi vysvětlil, tak po takovéto operaci je potřebná kontrola nejpozději do půl roku, ale protože našel volný termín ve svém kalendáři operací na toho 19.08. a je na Páťu profesně zvědavý, tak prostě zvolil toto dřívější datum - problémy se saniktou jeho samotného trochu zaskočili.
No, takže toto byla naše zatímní anbáze s kontrolou, ale hlavně absurdita, která by snad stála za nápravu - myslím, že při bližším prostudování úhradových vyhlášek by se našly úspory na pěkných pár desítek a spíše stovek milionů.
A ještě se chci omluvit : snad z pochopitelných důvodů jsem ze zde prezentovaných zpráv vymazala jména a podpisy - ke zveřejnění od nich nemám povolení a lidé jsou bohužel různí. :-(
